Proč je téma aktuální právě teď

Spor o smluvní pokuty vůči spotřebitelům není nový. Nové je ale to, jak ostře se v poslední době vymezuje hranice mezi běžnou smluvní sankcí a zneužívajícím ujednáním. V podnikatelské praxi se dlouho vycházelo z jednoduché představy: když je smluvní pokuta moc vysoká, soud ji na návrh dlužníka sníží na přiměřenou výši. To dává smysl v řadě běžných závazkových vztahů, zejména mezi podnikateli nebo mezi osobami v rovnocennějším postavení.

Jenže u spotřebitele je situace jiná. Spotřebitel obvykle nepíše smlouvu, nevyjednává její text a často jen odklikne nebo podepíše formulář připravený podnikatelem. Právě proto české i evropské právo vyžaduje, aby smluvní ujednání nezakládala v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Pokud takovou nerovnováhu zakládají, nejde jen o otázku „kolik je ještě přiměřené“. Jde o otázku, zda má takové ujednání vůbec vyvolat právní účinky.

Aktuální judikatura Nejvyššího soudu tuto hranici zvýraznila v rozsudku ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 3502/2024. Podstatná myšlenka je praktická: je-li ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě zneužívající, soud ho nemá „opravovat“ snížením pokuty. Má k němu nepřihlížet. To je pro podnikatele zásadní rozdíl. Špatně nastavená pokuta se totiž nemusí proměnit v nižší pokutu, ale v žádnou pokutu.

Co je smluvní pokuta a proč ji podnikatelé používají

Smluvní pokuta je částka nebo jiné plnění, které má jedna strana zaplatit, pokud poruší určitou smluvenou povinnost. Typicky se používá při prodlení s platbou, nevrácení věci, porušení závazku uzavřít navazující smlouvu, předčasném ukončení služby nebo porušení pravidel stanovených ve smlouvě či obchodních podmínkách.

Její hlavní výhodou pro věřitele je, že ji lze požadovat bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla skutečná škoda. To je zásadní. Podnikatel nemusí složitě dokazovat, kolik přesně ho porušení povinnosti stálo. Smluvní pokuta má dlužníka motivovat k plnění a zároveň předem řešit následky porušení smlouvy.

V běžném obchodním vztahu může být smluvní pokuta velmi užitečná. Problém vzniká ve chvíli, kdy se její funkce změní z rozumného zajištění povinnosti na prostředek nátlaku. Ve spotřebitelských smlouvách je tento problém citlivější, protože spotřebitel většinou nepřichází ke smlouvě jako rovnocenný vyjednavač. Přichází k hotovému textu.

Dvě logiky: moderace vs. nepřihlížení

Občanský zákoník zná obecné pravidlo, podle kterého může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit. Tomu se říká moderace. Smyslem je zachovat platné ujednání, ale zabránit tomu, aby věřitel získal zcela nepřiměřený nárok.

U spotřebitelských smluv ale vstupuje do hry zvláštní ochrana spotřebitele. Pokud je ujednání zneužívající, zákon říká, že se k němu nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V praxi to znamená, že takové ujednání nemá podnikateli pomoci. Nemá být soudem přepsáno do férovější podoby. Má být odstraněno z účinků smlouvy.

Jinak řečeno: ve spotřebitelském právu nejde jen o to, zda je částka vysoká. Jde o to, zda podnikatel použil ujednání, které už od počátku vytváří nepoctivou nerovnováhu.

Právě v tom spočívá praktický dopad rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2026. Pokud soud dospěje k závěru, že smluvní pokuta ve spotřebitelské smlouvě je zneužívající, nemá ji snížit podle obecného moderačního pravidla. Má použít spotřebitelské pravidlo a k ujednání nepřihlížet.

Příklad z aktuální judikatury: rezervační depozitum 188 930 Kč

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3502/2024 se týkal sporu o částku 188 930 Kč. Ve věci šlo o dohodu o složení blokovacího depozita při zamýšlené koupi bytové jednotky. Depozitum mělo být podle okolností buď započteno na kupní cenu, vráceno zájemci, nebo použito k úhradě smluvní pokuty.

Smlouva stanovila smluvní pokutu ve výši odpovídající blokovacímu depozitu. Odvolací soud hodnotil také to, že výše pokuty představovala přibližně 5 % sjednané kupní ceny a že prodávající po dobu jednání nemovitost nenabízela jiným zájemcům. Nejvyšší soud nakonec závěr o přiměřenosti v konkrétní věci ponechal v platnosti, ale zároveň formuloval obecnější pravidlo, které je pro praxi důležitější než samotný výsledek sporu.

Tím pravidlem je, že ve spotřebitelském vztahu je třeba nejprve zkoumat, zda ujednání není zneužívající. Pokud zneužívající je, nepoužije se obecná moderace smluvní pokuty. Nepřiměřená spotřebitelská pokuta se tedy nemá „zachraňovat“ soudním snížením. Buď obstojí, nebo neobstojí.

Co rozhoduje o tom, zda je pokuta zneužívající

Neexistuje jednoduchá univerzální hranice typu „do 5 % je to v pořádku“ nebo „nad 0,5 % denně je to vždy neplatné“. Posuzuje se konkrétní smlouva, konkrétní povinnost a konkrétní dopad na spotřebitele.

1. Výše pokuty ve vztahu k hodnotě smlouvy

Pokuta, která je v absolutní částce nízká, může být u drobné spotřebitelské smlouvy citelná. Naopak vyšší částka může být v některých případech přiměřená, pokud odpovídá významu zajištěné povinnosti. Důležitý je poměr: jaká je cena plnění, jak závažné je porušení a co podnikateli reálně hrozilo.

2. Symetrie práv a povinností

Velmi podezřelé je ujednání, které tvrdě sankcionuje spotřebitele, ale podnikateli za obdobné porušení neukládá nic. Pokud spotřebitel zaplatí vysokou pokutu za pozdní úkon, ale podnikatel může bez sankce prodlení nebo změnu podmínek tolerovat sám sobě, vzniká otázka významné nerovnováhy.

3. Srozumitelnost a viditelnost ujednání

Smluvní pokuta nesmí být schovaná v nepřehledných obchodních podmínkách, drobném písmu nebo části dokumentu, která působí technicky a nepodstatně. Ústavní soud už dříve zdůraznil, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách nemají sloužit k ukrytí nevýhodných ujednání, jako jsou rozhodčí doložky nebo smluvní pokuty.

4. Možnost spotřebitele seznámit se s podmínkami předem

Nestačí, že obchodní podmínky někde existují. Podnikatel musí být schopen prokázat, že spotřebitel měl reálnou možnost se s nimi seznámit před uzavřením smlouvy. U online smluv to znamená jasný odkaz, dostupný dokument, srozumitelnou formulaci a ideálně samostatné upozornění na sankční ustanovení.

5. Vztah pokuty ke skutečné funkci

Pokuta může mít preventivní, sankční nebo paušalizační funkci. Jinak se bude posuzovat pokuta, která nahrazuje obtížně vyčíslitelnou škodu, a jinak pokuta, která jen trestá spotřebitele za administrativní pochybení bez skutečného významu pro podnikatele.

Evropský rozměr: proč soud nesmí nepoctivé ujednání „opravit“

Ochrana spotřebitele nestojí pouze na českém občanském zákoníku. Vychází také z evropské směrnice o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. Ta požaduje, aby nepřiměřené podmínky spotřebitele nezavazovaly a aby existovaly účinné prostředky bránící jejich dalšímu používání.

Důvod je logický. Kdyby soud mohl každé nepoctivé ujednání jen upravit na přijatelnější podobu, podnikatelé by neměli dostatečnou motivaci psát férové smlouvy už od začátku. Mohli by do smluv vkládat tvrdé sankce s vědomím, že v nejhorším případě jim soud část nároku ponechá.

Spotřebitelské právo proto pracuje s odstrašujícím efektem. Podnikatel, který použije zneužívající ujednání, riskuje, že z něj nezíská nic. To není náhoda ani formalita. Je to nástroj, který má kultivovat smluvní praxi.

Je to ochrana slabší strany, nebo zásah do smluvní svobody?

Odpověď záleží na tom, jak chápeme smluvní svobodu. Pokud ji chápeme čistě formálně, pak každé omezení smluvní pokuty může působit jako zásah. Spotřebitel přece smlouvu podepsal nebo odklikl. Proč by se později neměl řídit tím, co odsouhlasil?

Jenže spotřebitelská smlouva často není výsledkem skutečného vyjednávání. Je to formulář. Spotřebitel reálně volí mezi možností „ber“ a „neber“. Právo proto nechrání jen okamžik podpisu, ale také férovost obsahu. Smluvní svoboda bez férových mantinelů by ve formulářových smlouvách často znamenala svobodu silnější strany diktovat podmínky.

Na druhou stranu ochrana spotřebitele neznamená, že spotřebitel nikdy neodpovídá za porušení smlouvy. Smluvní pokuta vůči spotřebiteli není zakázaná. Musí ale být přiměřená, srozumitelná, předvídatelná a poctivě začleněná do smluvního mechanismu. Spotřebitel nesmí být překvapen sankcí, kterou by rozumně neočekával, nebo zatížen částkou, která neodpovídá významu porušené povinnosti.

Praktické dopady pro podnikatele

Pro podnikatele je hlavní poučení jednoduché: smluvní pokutu ve spotřebitelských smlouvách nestačí napsat „někam do podmínek“. Je třeba ji konstruovat tak, aby obstála jako férové, srozumitelné a přiměřené ujednání.

• Pokutu uveďte viditelně. Pokud je sankce významná, neměla by být schovaná jen v dlouhých obchodních podmínkách.
• Popište přesně, za co se platí. Nestačí neurčitá formulace typu „za porušení smluvních povinností“. Spotřebitel má vědět, jaké konkrétní jednání sankci spouští.
• Výši nastavte obhajitelně. Přemýšlejte, jak byste soudu vysvětlili, proč je částka přiměřená hodnotě a významu zajištěné povinnosti.
• Vyhněte se jednostrannosti. Pokud je obdobná povinnost i na straně podnikatele, zvažte symetrické nebo alespoň vyvážené následky.
• Nesankcionujte výkon zákonného práva. Typicky nelze pokutovat spotřebitele za to, že využije zákonné právo odstoupit od smlouvy.
• Počítejte s nulovým výsledkem. U zneužívajícího ujednání už nemusí platit, že soud jen sníží částku. Výsledkem může být, že se k pokutě nepřihlédne vůbec.

Praktické dopady pro spotřebitele

Spotřebitel by neměl automaticky předpokládat, že každá smluvní pokuta je neplatná. To by byla chyba. Pokud je pokuta jasná, přiměřená a odpovídá významu porušené povinnosti, může být vymahatelná.

Zároveň ale spotřebitel nemusí rezignovat jen proto, že pokutu jednou podepsal. Pokud je sankce nepřiměřeně vysoká, skrytá, jednostranná nebo navázaná na pochybnou povinnost, má smysl zkoumat, zda nejde o zneužívající ujednání. Důležité je zejména uchovat smlouvu, obchodní podmínky, e-mailovou komunikaci, výzvy k úhradě a doklady o tom, kdy a jak byly podmínky předloženy.

V některých sektorech se smluvní pokuty objevují opakovaně: energie, telekomunikace, realitní zprostředkování, online služby, předplatná nebo různé zprostředkovatelské smlouvy. Právě tam je třeba hlídat, zda sankce neplní spíše funkci pasti než férového zajištění povinnosti.

Typické rizikové situace

Energetické aukce a zprostředkovatelé

Česká obchodní inspekce opakovaně upozorňovala na problémy u energetických aukcí a podobných zprostředkovatelských smluv. Spotřebitelé si v této oblasti stěžují právě na smluvní pokuty, které jim bývají účtovány, pokud odmítnou akceptovat vybraného dodavatele nebo chtějí od smlouvy odstoupit. Rizikové je zejména to, pokud je smlouva uzavírána pod nátlakem, mimo obchodní prostory nebo bez jasného vysvětlení následků.

Realitní rezervace

U realitních rezervací je třeba rozlišovat, kdo se k čemu zavazuje. Nejvyšší soud už v minulosti řešil situace, kdy realitní zprostředkovatel požadoval smluvní pokutu po zájemci o koupi za to, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy. Problematické je zejména to, pokud má být spotřebitel sankcionován za neuzavření smlouvy s třetí osobou nebo za povinnost, kterou po něm daný typ smlouvy nemůže férově požadovat.

Telekomunikace a zařízení

Starší, ale stále důležitá judikatura se týká například smluvní pokuty za nevrácení modemu. Ústavní soud zdůraznil, že významná sankční ujednání nemají být ukrývána ve všeobecných obchodních podmínkách tak, aby spotřebiteli unikla. Neznamená to, že podnikatel nemůže chránit svůj majetek. Znamená to, že sankční mechanismus musí být férově a čitelně sjednán.

Online služby a předplatná

U online služeb se riziko přesouvá do odklikávacích procesů. Spotřebitel často jedná rychle a smluvní dokumentace bývá rozdělena mezi objednávkový formulář, všeobecné podmínky, cenové podmínky a pravidla užívání. Pokud je pokuta uvedena jen v dokumentu, ke kterému se spotřebitel prakticky nedostane, její vymahatelnost může být problematická.

Checklist: obstojí smluvní pokuta vůči spotřebiteli?

Největší omyl podnikatelů: „soud nám to maximálně sníží“

Po aktuálním vývoji judikatury je tento přístup nebezpečný. V běžném závazkovém právu může být moderace stále významným nástrojem. Ale ve spotřebitelském vztahu musí podnikatel počítat s tím, že zneužívající ujednání soud nebude opravovat. Pokud je klauzule nepoctivá, může z právního hlediska odpadnout celá.

To mění motivaci při psaní smluv. Dříve mohl mít podnikatel pocit, že vysoká pokuta je výhodná: buď ji spotřebitel zaplatí, nebo ji soud případně sníží. Dnes je správnější uvažovat opačně: férově nastavená pokuta má vyšší šanci obstát, zatímco agresivní pokuta může ztratit účinek úplně.

Závěr: smluvní svoboda ano, ale ne jako bianco šek

Smluvní pokuta vůči spotřebiteli není sama o sobě zakázaná. Je legitimní, aby podnikatel chránil své oprávněné zájmy, majetek, rezervovanou kapacitu nebo náklady spojené s porušením smlouvy. Stejně legitimní ale je, aby právo odmítlo sankce, které jsou nepřiměřené, skryté, jednostranné nebo postavené na nerovném postavení stran.

Skutečná otázka proto nezní, zda má mít přednost spotřebitel, nebo smluvní svoboda. Přesnější otázka zní: kdy je smluvní svoboda ještě výsledkem poctivého ujednání a kdy už jen formálním krytím pro podmínky, které spotřebitel reálně nemohl ovlivnit?

Aktuální odpověď české i evropské judikatury je poměrně jasná. Férová smluvní pokuta může obstát. Zneužívající smluvní pokuta se ale nemá zachraňovat snížením. Má zůstat bez účinku.

Právní opora a citace

1. Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., § 2048: smluvní pokuta může být sjednána pro případ porušení smluvené povinnosti a věřitel ji může požadovat bez ohledu na vznik škody.
2. Občanský zákoník, § 2051: obecné pravidlo moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty soudem na návrh dlužníka.
3. Občanský zákoník, § 1813: zneužívající jsou ujednání zakládající v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
4. Občanský zákoník, § 1815: ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
5. Nejvyšší soud, rozsudek ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 3502/2024: ve spotřebitelském vztahu je aplikace § 2051 na zneužívající smluvní pokutu vyloučena; k takovému ujednání se nepřihlíží.
6. Nejvyšší soud, rozsudek velkého senátu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022: přiměřenost smluvní pokuty se v obecném režimu posuzuje podle konkrétního nároku, okolností porušení a funkce smluvní pokuty.
7. Ústavní soud, nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11: obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách nemají sloužit ke skrytí nevýhodných ujednání, například smluvní pokuty.
8. Směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách: nepřiměřené podmínky nemají spotřebitele zavazovat a členské státy mají zajistit účinné prostředky proti jejich dalšímu používání.